K operačnímu řešení přistupujeme za předpokladu, že korekce pomocí sáder je nedostačující , či pokud vada recidivuje. Rigidní PEC totiž často vzdoruje konservativní korekci a to v různém stupni a vyžaduje tak další korekci operační cestou, a to v 30% případů. Načasování operace a volba typu výkonu je závislá na věku dítěte, velikosti nožky a závažnosti deformity.

a/ Věk 3 – 6 měsíců. Zadní uvolnění a prodloužení Achillovy šlachy.

Přetrvává-li patologické postavení zadní nohy ve věku 3-4 měsíců,  zatímco  ostatní  součásti vady lze korigovat, prodlužuje se  Achillova šlacha a protínají se  zadní  vazy talokalkaneárního  a tibiotalárního kloubu. Při operaci je patní kost derotována  zevně a postavení je fixováno dvěma 
Kirschnerovými  dráty  a  sádrovou objímkou na 6 týdnů. Další doléčení je shodné s postupem uvedeným v části konzervativního léčení. Zadní uvolnění lze indikovat i v pozdějším věku při částečných recidivách vady. Dnes je tento výkon velmi vzácný vzhledem k rozšíření Ponsetiho metody léčení.

b/ Věk 6 měsíců až 3 roky. Kompletní peritalární uvolnění.

Ve věku nad 6 měsíců a délce nožky nad 9 cm při přetrvávající vadě je  indikováno většinou kompletní  peritalární  uvolnění,  které spočívá  v protětí většiny vazivových struktur fixující  celý komplex a v prodloužení Achillovy šlachy a šlachy m. tibialis posterior.  
Dorzální uvolnění  v tomto věku lze provést jen tam, kde je korigovatelná varozita a addukce  nohy a přetrvává  jen equinozita.  Peritalární uvolnění  vychází  z principu subtalární derotace patní kosti.

Jde o technicky náročnou operaci s rozsáhlým chirurgickým přístupem, ale v rukou zkušeného chirurga je velmi efektivní a účinnou metodou léčení.
Výjimečně  při lehčí deformitě lze vystačit s méně rozsáhlým výkonem , které spočívá v uvolnění zadních a vnitřních struktur.
Doléčení sádrovou fixací a v plastových dlahách (nebo D-B dlahách) je stejné jako při konzervativní léčbě.

c/ Operační léčení ve věku 3 – 7 let.

U dětí starších 3 let jsou již přítomné tvarové  změny skeletu nohy. Při neléčených deformitách, které jsou v současnosti již vzácné,  ale dnes především  u recidivujících deformit po předchozích operacích nebo neúspěšné konzervativní léčbě, se opět  provádí  kompletní peritalární  uvolnění, ale navíc  je nutno protnout plantární fascii z důvodu reziduální kavozní deformity a krátké flexory nohy a zkrátit  prodloužený  laterální sloupec nohy, který i po repozici jednotlivých  elementů brání obnovení tvaru  nohy. Pokud deformita nevyžaduje kompletní peritalární uvolnění,  jsou operační metody  voleny individuálně podle aktuálního stavu.

d/ Operační léčení ve věku 7 -  10 let.

Nad 7 let jsou již kosti i ostatní vazivové  tkáně natolik deformovány a kontrahovány, že ani kompletním peritalárním uvolněním  nelze dosáhnout  plné korekce.
K tomu navíc negativně přispívají jizvy po předchozích operacích. Proto je postup individuální a spočívá   v kombinaci  korekčních  osteotomií  patní kosti nebo jiných kostí  tarzu s uvolněním některých zkrácených vazivových struktur.  Alternativní,  avšak náročnou metodou je také postupná korekce postavení nohy fixátorem ilizarovského typu.

e/ Léčení ve věku nad 10 let.

Operační metody v tomto věku jsou podobné předchozí věkové skupině  a jsou opět voleny individuálně. U skeletálně  zralých nohou ve věku nad 12-14 let jsou závažné deformity především  po neúspěšně operační léčbě řešeny artrodézou dolního hlezenného kloubu (trojí subtalární artrodéza = trvalé znehybnění kloubů tarzu).  Touto operací  lze obnovit správný tvar  nohy, čímž se odstranění i bolestivé otlaky,  avšak  za cenu ztráty pohybu v příslušných kloubech,  proto je využívána  jako krajní a definitivní ”záchranná” operace.

f/ Léčení zbytkových deformit a recidivujících vad.

Po úspěšné operaci je možno nohu obouvat do běžné sériově vyráběné obuvi. Protože však jde o vadu vrozenou s naprogramovanou poruchou růstu hlezenné kosti, může se v období do ukončení růstu jednak objevit  recidiva deformity ve
všech složkách vady nebo jen v některé její části. Podle toho je  vada označována  jako recidiva vady nebo zbytková deformita.  Deformity se dělí na statické, způsobené  deformitou kostí a kontrakturou vazů , a deformity dynamické,  které jsou  důsledkem  svalové dysbalance.  Statické deformity jsou upravovány především  osteotomiemi  kostí tarzu a metatarzů. Dynamické deformity jsou způsobeny slabostí natahovačů prstů a peroneálních svalů a v léčení je mnohem jednodušší  a úspěšnější a spočívá  v dočasné transpozici  šlachy m. tibialis  anterior na zevní stranu nohy.

Pozn.: Doba hospitalizace se výkon od výkonu liší, záleží nejen na rozsahu samotné operace, ale i na tom, zda dítě nemá v průběhu výkonu, či samotné hospitalizace nějaké komplikace, např. po narkóze, otoky, apod..